ROZHOVOR: Anežka Dvořáčková přivezla zlaté pásmo z Hudební olympiády ČR

Jaké disciplíny tam byly a které tě nejvíc bavily?

Nejlíp jsem se cítila v testu z intonace a rytmu, na to jsem se docela připravovala. Nejhorší byl pro mě zpěv - nikdy předtím jsem veřejně nezpívala, a tak jsem se toho bála, ale nakonec to dopadlo o hodně lépe, než jsem čekala.

Jak se ti zpívalo před tolika cizími lidmi a před odbornou porotou?

Ze začátku se mi trochu třásl hlas, ale myslím si, že jsem to pak dozpívala docela dobře.

Jakou písničku jsi zpívala?

Krajina posedlá tmou od Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra.

A to jsi zpívala úplně sama?

Ne, měla jsem tam skvělého korepetitora Vláďu Slavíčka, který mi byl velkou oporou na celé soutěži a nejenom když seděl za klavírem, ale i jako psychická podpora v průběhu celého dne.

Co dalšího na vás pořadatelé připravili?

Byl tam také teoreticko-poslechový test ze všeobecných hudebních znalostí, ten byl docela těžký, nedalo se na to moc připravit, ale měla jsem nakonec druhý nejvyšší počet bodů. A pak tam byla prezentace vlastní skladby.

Bylo pro tebe těžké vytvořit vlastní skladbu? O čem je?

Tak nakonec bych řekla, že když jsem se dokopala k tomu něco udělat, tak to tak těžké nebylo. Napsala jsem skladbu pro violoncello a klavír s názvem Vlčí cellisti. 

Inspirovala tě nějaká už hotová skladba?

Úplně první inspirace vzešla ze skladby Vokalíza od Sergeje Rachmaninova, ale z ní vzešel jen začátek, pak už jsem šla svou cestou.

Je tam nějaký příběh?

Je to scénická skladba, která má znázorňovat cestu lesem, na které na nás číhá nebezpečí v podobě právě toho vlka, avšak dopadne to dobře. Je v tom i taková slovní hříčka - každé violoncello má totiž takové hluché místo, kterému se říká vlk a ten na vás při hře číhá. Taky jsem při skládání myslela na to, že možná každý z nás má takové nějaké číhající nebezpečí ve vlastních myšlenkách, ve vlastní hlavě. Moje skladba tak vlastně popisuje takový malý boj sama se sebou. Úspěšný boj.

Co ostatní soutěžící, slyšela jsi nějaké výkony?

Slyšela jsem všechny zpívat, a jelikož jsem šla na řadu až poslední, tak to pro mě bylo trochu stresující, protože většina soutěžících byli zpěváci, což já nejsem.

Odkud byli tvoji konkurenti?

Z celé České republiky, hodně jich bylo z Prahy, často z Hudebního gymnázia.

Jak to celé nakonec dopadlo?

Získala jsem zlaté pásmo, potom cenu studentské poroty “za upřímný a radostný projev” a Vláďa Slavíček získal zvláštní cenu za “jemný a citlivý doprovod.”

Čekají tě nějaké další příležitosti spojené s krásným výsledkem na hudební olympiádě?

V rámci cen Nadačního fondu Magdalény Kožené a ZUŠ Open jsem dostala příležitost si v květnu zahrát na dvou koncertech právě v rámci ZUŠ Open a to 15.května v Novoměstské radnici a 18.května v Břevnově.

Doporučila bys účast na hudební olympiádě svým dalším kolegům ze Střeziny?

Určitě jo, bylo to velmi náročné ale přínosné. A trošku mi to zvedlo sebevědomí.

Děkujeme za rozhovor.